WWAIT
Často z toho vzniká představa člověka, který přesně ví, kým je, co chce a proč jedná tak, jak jedná.
Skutečné sebepoznání často vypadá mnohem nejistěji.
Může začít větou:
„Vlastně ani nevím, proč to dělám.“
Sebepoznání není hotový obrázek o sobě
Člověk může mít velmi ustálenou představu o své osobnosti.
„Jsem takový/á.“
„Já nikdy…“
„Pro mě je důležité…“
Tyto představy mohou být naprosto správné.
Ale mohou nám také bránit vidět situace, ve kterých jednáme jinak, než tvrdí náš příběh o sobě.
Sebepoznání tedy není jen o hledání odpovědí.
Je to také schopnost na chvíli unést, že odpověď ještě neexistuje.
Opakující se situace často prozradí víc než jeden pocit
Pokud se stejný problém objevuje znovu v různých prostředích, může na tom být něco zajímavého.
Proč mám v práci neustále pocit, že si mě neváží?
Proč se vždy stáhnu právě ve chvíli, kdy se druhý přiblíží?
Proč odkládám věci, které sám/sama považuji za důležité?
Proč se přistihnu, že se bráním, ještě než mě druhý vůbec zkritizoval?
Pro jednotlivou situaci se často najde vysvětlení.
Opakující se vzorec začíná prozrazovat něco víc.
Pojmenovat pocit ještě neznamená mu porozumět
„Cítím úzkost.“
„Mám vztek.“
„Jsem zklamaný/á.“
Rozpoznání pocitu je důležité, ale reflexe může pokračovat dál.
Na co se vztek zaměřuje?
Co jste si přáli, aby se stalo?
Čeho se bojíte, že zklamání znamená?
Co vás právě v této situaci tak silně zasáhlo?
Když se na tutéž věc podíváme z více úhlů, pocit začne dostávat strukturu.
Proč pomáhá druhá strana v rozhovoru?
Ve vlastní hlavě je těžké sám sebe překvapit.
Většinou už víme, co si o situaci myslíme.
V rozhovoru se mohou stát zajímavými malé detaily: slovo, které jste zvolili, rozpor mezi dvěma myšlenkami nebo věc, kterou jste rychle přešli.
Druhý se může zastavit na místě, které byste vy už opustili.
Z tohoto důvodu může souvislý proces rozhovoru odhalit věci, které jednotlivá sebeanalýza neodhalí.
Sebepoznání neznamená neustálé sebepozorování
Všechno není třeba analyzovat.
Pokud se reflexe změní v nekonečné sledování vlastního jednání, může vás to od vlastní zkušenosti dokonce vzdálit.
Účelem není vytvořit dokonalé vysvětlení sebe sama.
Účelem je všimnout si o něco lépe než dříve, co se děje.
Někdy stačí malé pozorování:
„Tady se mimochodem vždycky stáhnu.“
Příště už můžete mít o jednu možnost navíc.
Porozumění se mění
To, jak rozumíte sami sobě dnes, nemusí být totéž jako za rok.
Neznamená to, že předchozí porozumění bylo špatné.
Člověk se mění, situace se mění a úhel pohledu se mění.
Proto sebepoznání možná ani není cíl.
Je to neustálý vztah k vlastní zkušenosti.